Nač se vzájemně vyptávají?

Na zvěst nesmírnou,

o níž se mezi sebou přou.

Však pozor, záhy poznají,

a znovu: však pozor, záhy poznají!

Což zemi jsme jak lože nerozprostřeli

a hory jejími podpěrami neučinili?

A v párech jsme vás stvořili

a spánek váš učinili přestávkou

a noc pokrývkou

a den pro získání obživy jsme vám stanovili

a nad vámi sedm pevných postavili

a lampu oslňující tam umístili.

A z mračen déšť vytlačujících jsme vodu v hojnosti seslali vám,

abychom z ní dali vyrůst obilí a rostlinám

i hustě zarostlým zahradám.

Den rozhodnutí věru přijde v čase určeném;

v ten den na pozoun bude zatroubeno a v zástupech dostavíte se

a nebe se otevře a branami stane se

a hory se do pohybu dají a budou přeludem.

A peklo bude věru na číhané,

útulek pro vzpurné,

a v něm zůstanou věky celé

a chládku tam neokusí ani nápoje

kromě vody vroucí a hnijící,

což odměnou bude odpovídající.

Vždyť oni v zúčtování nedoufali

a za výmysl Naše znamení lživě prohlašovali,

však spočítali jsme věc každou a pořídili záznam.

"Ochutnejte! Nic než trest dnes nepřidáme vám!"

Pro bohabojné však je místo blažené,

zahrady a sady révy vinné,

dívky s plnými ňadry, věkem s nimi stejné,

a poháry po okraj naplněné.

Neuslyší tam plané tlachání ani žádné lhaní,

odměnou od Pána tvého dar to dobře rozpočtený!

Od Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, Milosrdného, svolené k promluvě nedostanou

V den, kdy duch a andělé stát v řadě budou, nehovoříce - kromě těch, jimž Milosrdný to povolí a kteří jen pravdu pronesou.

Tento den skutečností je a kdo chce, nechť připraví si k Pánu svému cestu;

a věru varování jsme vám již dali o blízkém trestu v den, kdy člověk spatří, co rukama svýma předtím učinil, a kdy nevěřící zvolá: "Ach, kéž bych jen prachem byl!"

Při silou vytrhujících,

při čile prohánějících,

při plavně se nesoucích,

při usilovně se předbíhajících,

při rozkazy uspořádávajících!

V den, kdy rozezní se znějící

a přijde po ní následující,

v ten den se všechna srdce rozbuší

a zraky jejich se hanbou zkruší!

Říkají: "Což vskutku budeme vráceni v stav původní,

až staneme se kostmi zpráchnivělými?"

A připojí: "To věru návrat byl by záhubný!"

A ozve se jen zvuk jediný,

a hle, octnou se bdící na zemi!

Zdaž donesla se ti o Mojžíšovi zpráva,

když Pán jeho naň zavolal v údolí posvátném Tuwá:

"K Faraónovi se vydej, neb on věru zpupným se projevil,

a rci mu: "Což se nepatří, aby ses očistil

a já abych tě dovedl k Pánu tvému a ty se Ho bál?"

A znamení největší mu ukázal,

však ten za lež je prohlásil a neposlušný byl,

pak zády se otočil a pryč pospíšil

a lidi své si shromáždil a pak prohlásil:

"Já vaším pánem jsem nejvyšším!"

A učinil jej Bůh na onom i tomto světě trestem varovným,

a pro toho, kdo naplněn je bázní, to věru bude poučením!

Jste obtížnější pro stvoření vy, anebo nebe? On je vystavěl,

v klenbu je vyzvedl a vhodně vyrovnal,

temnotou noc jeho zahalil a jasu dennímu z něho vzejít dal

a zemi posléze rozprostřel,

a aby voda i pastviny na ní vzešly, způsobil

a také hory tam zakotvil,

aby užitek v tom pro vás i vaše stáda byl.

A až nadejde ten převrat nesmírný

v den, kdy člověk si vzpomene na všechno své snažení,

tehdy předvedeno bude peklo tomu, kdo uvidí.

Ti, kdož vzpurní byli

a život pozemský si oblíbili,

těm věru peklo za útulek připravili.

Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil,

ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.

Budou se tě na Hodinu, a kdy má nastat, ptát;

proč ty máš se vlastně o ní zmiňovat?

Vždyť Pánu tvému patří lhůta její konečná!

Ty jen varovatelem jsi toho, jenž obavu z ní má.

A v den, kdy spatří ji, bude se jim zdát, jako by v hrobech svých víc než večer či jitro nestrávili.

Zakabonil se a odvrátil,

že slepec se na něho obrátil.

Co můžeš vědět? Snad on chtěl se očistit

či připomenutí vyslechnout, a prospěšné mu to mohlo být.

Však pokud o boháče jde,

o něho ty se zajímáš,

a že neočišťuje se, nic nedbáš!

O toho však, kdo spěchá k tobě pln snahy

a jat z Boha obavami,

o toho ty zájem nemáš!

Tak ne! Vždyť toto je připomenutí

a kdokoliv chce, nechť na ně si vzpomene

psané na svitcích úctyhodných,

povznesených a očištěných,

rukama písařů

vznešených, neposkvrněných.

Nechť zhyne ten člověk! Ach, jak je nevděčný!

Z čeho jej Pán jeho stvořil?

Z kapky semene jej stvořil a osud jeho určil

a pak cestu mu ulehčil,

potom zemřít jej nechá a do hrobu ho vložit dá

a posléze, až zachce se mu, z mrtvých vstát mu dá.

Však pozor! Člověk ještě nesplnil, co Pán jeho mu poručil!

Nechť člověk pohlédne na svou potravu

a na to, jak spustili jsme vody záplavu

a jak v zemi jsme dali puknout trhlinám

a z nich vyrůst obilovinám,

vinné révě a travinám,

olivovníku a datlovým palmám,

hustým zahradám,

ovoci i pastvinám

v užitek vašim stádům i vám.

A až nastane třesk ohlušující,

v ten den prchne člověk od bratra svého,

matky své i otce svého,

družky své i synů svých,

neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen.

V ten den budou tváře zjasněné,

rozesmáté a veselé,

v ten den budou i tváře jak prach šedivé

a chmurou pokryté

- to věru budou nevěřící, ti hříšníci!

Až slunce bude svinuto,

až hvězdy pohasnou,

až hory se z místa pohnou,

až březí velbloudice bude zanedbána

a divoká zvířata shromážděna,

až moře se povaří

a duše až se spáří,

až zaživa pohřbená bude tázána,

pro jakou vinu byla utracena,

až svitky budou rozvinuty

a nebe bude staženo

a peklo rozpáleno

a zahrada rajská přiblížena,

tehdy duše každá, co vykonala, pozná!

Hle, přísahám při planetách zpět se vracejících,

spěchajících a mizejících,

při noci, když v temno se halí,

při jitru, když dechu nabírá,

že toto věru slova jsou posla vznešeného,

silou vládnoucího u Pána trůnu mohutného,

poslušnost nalézajícího a spolehlivého!

Váš druh není džiny posedlý blázen

a vskutku jej viděl na obzoru jasném -

a není skoupý o nepoznatelném!

A nejsou to slova satana prokletého!

Kam tedy odcházíte?

Vždyť toto slouží jen lidstvu k připomenutí,

těm z vás, kdo přejí si po stezce přímé jíti.

Však přát si toho nebudete, pokud Bůh, Pán lidstva veškerého, nebude chtíti!

Až se nebe rozpukne,

až se hvězdy rozptýlí,

až se moře rozlijí,

až se hroby převrátí,

pak pozná duše každá, co učinila zavčas a co zmeškala.

Člověče, co zmýlilo tě o laskavém Pánu tvém,

jenž stvořil tě, vyrovnal a souměrnost ti dal

a v oné podobě tě složil, již si přál?

Pozor však, vždyť vy nazýváte den soudný výmyslem!

Nad vámi věru strážcové dozírají,

zapisovatelé vznešení,

kteří o činech vašich dobře vědí!

Čistí zajisté ve slastech budou,

zatímco hříšníci do ohně půjdou,

v němž budou hořet v den soudný,

a z něho vzdálit se moci nebudou.

Víš ty vůbec, co je to soudný den?

A znovu: víš ty vůbec, co je to soudný den?

Den, kdy žádná duše nezmůže nic pro duši jinou a kdy rozhodnutí bude patřit Bohu jen!

Běda těm, kdo míru zkracují,

kteří když jim je měřeno plnou míru od lidí žádají,

však když pro druhé měří či váží, ztrátu jim působí!

Což si myslí, že nebudou vzkříšeni

pro den nesmírný,

pro den, kdy lidé před Pána vesmíru předstoupí?

Však pozor, vždyť věru kniha hříšníků je v Sidždžínu!

Víš ty vůbec, co je to Sidždžín?

Kniha označkovaná!

Běda v ten den těm, kdož za lež prohlašují

a za výmysl den soudný pokládají!

Nepokládá jej za výmysl nikdo kromě všech protivníků hříšných,

kteří - když jsou jim přednášena Naše znamení - říkají: "To jsou povídačky starých!"

Však pozor! Naopak srdce jejich zrezivěla od toho, co si vysloužila.

Však pozor! Věru že budou v ten den od svého Pána odděleni závěsem

a potom budou hořet v ohni pekelném

a posléze jim bude řečeno: "Hle, zde máte, co nazývali jste výmyslem!"

Však pozor! Vždyť věru kniha zbožných je v ´Illijún!

Víš ty vůbec, co je to ´Illijún?

Kniha označkovaná,

na vlastní oči ji spatří ten, kdo k Pánu bude přiblížen.

A zbožní vskutku budou ve slastech,

na pohovkách ležíce se budou rozhlížet.

Na jejich tvářích uzříš svěžest slastí,

napájeni budou vínem silným, zapečetěným

z pižma pečetí - o to nechť soutěží ti, kdož soutěží -

s vodou Tasnímu smíseným,

pramene, z něhož pijí jen přiblížení.

Věru že se hříšníci posmívali těm, kdož uvěřili,

a když je míjeli; vzájemně na sebe pomrkávali,

a když se ke svým rodinám vrátili, smích si tropili,

a když je viděli, volali: "Věru jsou to zbloudilí!",

A přec nebyli posláni k věřícím, aby je střežili.

Dnes však se nevěřícím posmívají ti, kdož věřili,

a na pohovkách ležíce se rozhlížejí.

Dostalo se nevěřícím odměny za to, co činili?

Až se nebe rozštěpí

a uposlechne Pána svého a své povinnosti zadost učiní,

až se země zarovná

a vyvrhne, co v ní je, a bude prázdná

a uposlechne Pána svého a své povinnosti zadost učiní

Člověče, věru se usilovně snažíš o Pána svého a vskutku s Ním dojde k setkání

Komu bude kniha jeho dána do pravice,

tomu zúčtováno bude počtem snadným

a on radostně se navrátí k lidem svým.

A ten, jemuž za záda bude kniha jeho dána,

ten volat bude po zničení

a plát bude ve šlehajícím plameni.

Žil věru s rodinou svou v radosti na zemi,

a že k Bohu se nenavrátí, se domníval.

Ba nikoliv! Vždyť Pán jeho jej pozoroval!

Hle, přísahám při soumraku,

při noci a při tom, co zahaluje,

a při měsíci, když vchází do úplňku,

že vskutku stoupat budete stupeň po stupínku!

Co je jim tedy, že nevěří

a k zemi se nevrhají, když Korán jim přednášejí?

Ba co víc, ti, kdož nevěří, za lživý jej prohlašují.

Však Bůh nejlépe ví, co skrývají!

Ohlas jim zvěst radostnou o trestu bolestném, jenž stihne je -

kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, a těm náleží odměna, jež se neupomíná.

Při nebi souhvězdí plném,

při dni slíbeném,

při svědkovi a dosvědčeném!

Byli zabiti lidé příkopu,

ohně stále živeného palivem!

Zatímco okolo seděli,

jsouce svědky toho, co s věřícími dělali,

a pouze za to se jim mstili, že v Boha mocného, chváleného uvěřili,

jenž nad nebesy a zemí kraluje - a Bůh svědkem každé věci je!

Věru těm, kdož věřící muže a ženy pokoušeli a potom pokání nekonali, těm muka pekelná i trest spalující připravili,

však pro ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, pro ty jsou zahrady, pod nimiž řeky tekou, určeny - a to věru úspěch bude nesmírný.

Úder Pána tvého vskutku bude mohutný,

On je ten, jenž vzniknout všemu dává a návrat působí,

On odpouštějící je, láskyplný,

Pán trůnu slavený,

uskutečňovatel toho, co jemu se zlíbí.

Doneslo se ti vyprávění o vojscích,

o Faraónovi a Thamúdovcích?

Však přesto ti, kdož nevěří, za lež to prohlašují stále,

zatímco Bůh za jejich zády je obkličuje!

Vždyť toto je Korán chvályhodný,

na desce dobře střežené napsaný!

Při nebi a hvězdě nocí putující!

Víš ty vůbec, co je to hvězda nocí putující?

Hvězda pronikavě zářící.

A věru duše každá nad sebou strážce má!

Z čeho byl stvořen, nechť člověk posoudí!

Stvořen byl z vystříknuté tekutiny,

jež z místa mezi bedry a žebry proudí.

Bůh zajisté je schopen k životu jej navrátit

v den, kdy taje budou zkoumány

a kdy člověk nebude ani sílu, ani pomocníka mít.

Při nebi návratů plném,

při zemi rozpuklin plné!

Věru že toto je slovo rozhodné

a není řečeno jen žertem.

Tito lidé věru strojí úklad,

však já rovněž chystám lest!

Jen poshov nevěřícím a krátký jim popřej odklad!

Oslavuj jméno Pána svého nejvyššího,

jenž vše stvořil a vyrovnal,

každý osud předurčil a usměrnil,

jenž pastviny k životu vyvolal

a potom je v pěnu zčernalou přeměnil!

Naučíme tě přednášet a nezapomeneš nic z věci té,

leda co Bůh bude chtít - a On zná zjevné i skryté -

a ulehčíme ti přístup k věci snadné!

Připomínej, vždyť připomenutí je užitečné!

A kdo Boha se bojí, ten na ně si vzpomene,

však odvrátí se od něho jen bídník nejhorší,

jehož spalovat bude oheň největší,

v něm potom nezemře ani nebude žít.

Prospívat naopak bude ten, kdo je očištěn

a jméno Pána svého vzpomíná a modlitbu koná.

Vy však přednost životu pozemskému dáváte,

ač život budoucí lepší a trvalejší máte.

Toto vskutku je psáno ve svitcích dřívějších,

svitcích Abrahamových a Mojžíšových.

Dostalo se ti zvěsti o hodině zahalující?

V ten den budou tváře jedněch zahanbené,

ustarané a ztrhané,

a hořet budou v ohni planoucím

napájeny pramenem vroucím;

jen bodláčí trnité tam za stravu budou mít,

z něhož se netloustne a jímž hlad nelze utišit.

A v ten den budou tváře jiných blažené,

úsilím svým potěšené,

v zahradě vyvýšené,

kde neuslyší tlachání plané;

v ní prameny jsou proudící

a pohovky zvýšené

a poháry rozestavené

a podušky v řadách vyrovnané

a drahé koberce rozprostřené.

Což neuvažují o tom, jak stvořeni byli velbloudi,

jak nebesa byla zdvižena,

jak pohoří byla vztyčena,

jak země byla rozprostřena?

Připomínej, vždyť tys pouze ten, jenž připomíná,

a nejsi nad nimi ten, jenž zaznamenává,

leda toho, kdo odvrací se a nevěří,

a toho Bůh trestem nejtěžším udeří!

K Nám věru míří jejich návrat

a Nám pak budou účty své skládat!

Při úsvitu

a při nocích deseti

a při spárovaném a jedinečném

a při noci, když ubíhá!

Což není v tom pro člověka rozvážného přísaha?

Neviděls, co učinil Pán tvůj ´Ádovcům

Iramu, jenž proslul sloupy svými,

jimž nic podobného nebylo stvořeno v žádné zemi,

a kmeni Thamúd, jenž skály v údolí prorážel,

a Faraónovi, který na kůly narážel,

a těm, kdož v zemích vzpurní byli

a pohoršení v nich pak šířili?

Však Pán tvůj proti nim důtky trestající rozpoutal,

neb Pán tvůj neustále na číhané stál.

Co člověka se týče, když Pán jeho jej zkoušce podrobuje a štědrosti a dobrodiním jeho zahrnuje, pak on hovoří: "Pán můj mi poctu prokazuje.

Když naopak jej zkouší tím, že příděl obživy mu odměřuje, pak on hovoří: "Pán můj mě ponižuje."

Však pozor! Vždyť vy sirotky nectíte,

ani k nakrmení nuzných se navzájem nevybízíte

však dědictví slabých nenasytně pohlcujete

a jen bohatství v lásce vášnivé máte.

Však pozor! Až země bude rozdrcena ranou za ranou

a přijde Pán tvůj i andělé, řada za řadou,

a až v ten den bude peklo předvedeno, tehdy si člověk připomene - však co bude mu připomínání platno?

I zvolá: "Kéž bych měl na život budoucí něco předem připraveno!"

V ten den takovým trestem nebude nikdo potrestán

a nikdo takovými okovy spoután!

A ty, duše usmířená,

vrať se k Pánu svému v zalíbení a spokojená!

Vstup mezi služebníky mé

a vejdi do zahrady mé!

Hle, přísahám při tomto městě

- ty volně si žiješ v tomto městě -

při otci a tom, co zplodil,

že člověka jsme věru ke strastem stvořili!

Počítá snad, že nikdo proti němu nic nezmůže,

když říká: "Bohatství obrovské jsem strávil."

Domnívá se snad, že nikdo jej nespatřil?

Což dvě oči jsme mu nedali

a jazyk a dva rty

a na dvě stezky jsme jej neuvedli?

A přece se nepustil po stezce vzhůru vedoucí.

Víš ty vůbec, co je to stezka vzhůru vedoucí?

Otroka propuštění

či v den hladu nakrmení

sirotka příbuzného

či chudáka nouzí trpícího,

a také být z těch, kdož uvěřili a k neochvějnosti a soucitu se vzájemně nabádají:

to budou lidé po pravici stojící,

zatímco ti, co ve znamení naše nevěřili, to budou lidé po levici stojící

a nad nimi plát bude oheň uzavírající!

Při slunci a jeho jasu,

při měsíci, když je následuje,

při dni, když je odhaluje,

při noci, když je zahaluje,

při nebi a při tom, kdo je vystavěl,

při zemi a při tom, kdo ji rozprostřel,

při duši a při tom, kdo dal jí vyrovnanost

a vdechl jí hříšnost i bohabojnost!

Kdo ji očistí, ten jistě vydělá,

a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá.

Ve vzpurnosti své obvinili Thamúdovci (proroka svého) ze lži,

když bezbožník největší povstal mezi nimi.

A pravil jim posel Boží: "(Nedotýkejte se) velbloudice Boží a nechte ji napít!"

Však za lháře jej prohlásili a (velbloudici) podřízli. Pán jejich je pak za jejich hříchy zahubil a se zemí je srovnal,

aniž se následků toho obával.

Při noci, když temnem zahaluje,

při dni, když v slávě se objevuje,

při tom, jenž stvořil mužské i ženské pohlaví,

rozdílné je věru vaše snažení!

Co týče se toho, jenž rozdával a Boha se bál

a za pravdivou nejkrásnější odměnu pokládal,

tomu usnadníme přístup ke snadnému.

Však co se týče toho, kdo lakotil a za soběstačného se vydával

a nejkrásnější odměnu za lež pokládal,

tomu ulehčíme přístup do nesnází,

a co pomůže mu jmění jeho, až dořítí se do své zkázy?

Nám věru přísluší správné vedení,

Vždyť Nám patří život první i poslední!

Já varuji vás před ohněm jasně šlehajícím,

v němž hořet bude jen ten nejbídnější,

jenž za lež to pokládal a zády se obracel.

Však vzdálen bude od něho bohabojný,

jenž ze jmění svého dával, aby čistým se stal,

a dobrodiní neprokazoval jen proto, aby byl odměněn,

leč jen z touhy po tváři Pána svého nejvyššího to konal.

A ten věru bude spokojen.

Při denním jasu

a při noci, když je tichá,

Pán tvůj tě neopustil ani tebou nepohrdá!

A bude pro tebe poslední věru lepší než první

a Pán tvůj tě zajisté obdaří k tvému uspokojení.

Což nenašel tě jako sirotka - a v útulek tě nepřijal?

Bloudícím tě nalezl - a správnou cestu ti ukázal,

nuzákem tě nalezl - a bohatství ti věru dal!

Co sirotka se týče, toho neutiskuj,

co žebráka se týče, toho neodstrkuj,

však o dobrodiní Pána svého jiným vypravuj!

Což jsme ti hruď tvou neotevřeli

a nesňali s tebe tvé břemeno,

jež záda tvá tak tížilo,

a pověst tvou jsme do výše nezvedli?

Vždyť se strastmi i úleva přichází,

věru že se strastmi i úleva přichází!

A až se uvolníš, pak dál se namáhej

a k Pánu svému v touze spěj!

Při hoře Fíkovníku a hoře Stromu olivového,

při hoře Sinaji,

při tomto bezpečném území!

Stvořili jsme věru člověka v postavě nejkrásnější

a pak jsme jej svrhli tam, kde z bídných jsou nejbídnější,

kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali - a jim náleží odměna, jež se neupomíná.

Co potom dovoluje, aby tě prohlašovali za toho, kdo lže o soudu posledním?

Což Bůh není ze soudců všech nejmoudřejší?

Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil,

člověka z kapky přilnavé stvořil!

Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý,

ten, jenž naučil perem,

naučil člověka, co ještě neznal.

Však pozor, člověk vzpurným se stává,

neb za soběstačného se pokládá,

však věru k Pánu tvému (vše) svůj návrat má!

Co soudíš o tom, jenž zabraňuje

služebníkovi, když se modlí?

Soudíš, že na správné cestě dlí

či bohabojnost přikazuje?

Co soudíš o něm, jestliže odvrací se a ze lži obviňuje?

Což neví, že Bůh (jej) vskutku pozoruje?

Však pozor, nepřestane-li, tedy jej věru chytíme za jeho kštici,

tu kštici prolhanou a hříšnou!

Pak ať svolává si svůj klan,

my přivoláme si stráž pekelnou!

Však pozor, neposlouchej ho, leč padni na tvář svou a (k Bohu) se přibliž!

Vskutku jsme jej seslali v noci Úradku.

Víš ty vůbec, co je to noc Úradku?

Noc Úradku než tisíc měsíců je lepší,

v ní podle Pána svého dovolení andělé a duch sestupují kvůli každému zjevení.

A až do východu jitřních červánků je mír v ní.

Ti, kdož z vlastníků Písma a z modloslužebníků jsou nevěřícími, se nezačali uvolňovat, pokud k nim nepřišel důkaz jasný,

posel od Boha, jenž přednášel jim listy očištěné,

obsahující Písmo nezměnitelné.

A nerozdělili se ti, jimž bylo dáno Písmo, leč až poté, co k nim přišel důkaz jasný.

A přitom jim bylo pouze poručeno, aby uctívali Boha, zasvěcujíce mu upřímně svou víru jako hanífové, aby dodržovali modlitbu a dávali almužnu - a toto je náboženství neměnné.

A věru ti, kdož jsou nevěřící z vlastníků Písma a z modloslužebníků, přijdou do ohně pekelného a budou v něm nesmrtelní, a to jsou ti nejhorší ze všech stvoření!

Avšak ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, to jsou ti nejlepší ze všech stvoření.

Odměnou jejich u Pána jejich budou zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou a v nichž zůstanou navěky nesmrtelní. Bůh v nich nalezne zalíbení a i oni v Něm naleznou zalíbeni, a toto údělem bude toho, kdo Pána svého se bojí.

Až se země bude otřásat svým zemětřesením,

až země svá břemena vyvrhne,

člověk se zeptá: "Co se s ní děje?"

V ten den bude země vyprávět své děje

podle toho, jak jí to Pán tvůj vnukne.

V ten den se lidé vynoří v houfech, aby jim byly ukázány jejich činy.

A kdo učinil dobra jen za váhu prášku, uzří je,

a kdo učinil zla jen za váhu prášku, uzří je.

Při pádících, odfrkujících,

jiskry vykřesávajících,

za jitra se vynořujících,

oblaka prachu v něm zviřujících

a do středu tlupy vtrhujících!

Vůči svému Pánu člověk vskutku nevděčný je,

a dokonce sám to dosvědčuje.

Horlivý však je věru v lásce k majetku!

Cožpak neví, že až bude to, co je v hrobech, převráceno

a to, co v hrudích je, odhaleno,

Pán jejich v ten den dokonale o nich bude zpraven?

Roztříštění!

Co je to roztříštění?

Víš ty vůbec, co je to roztříštěni?

V ten den budou lidé jak můry rozptýlené

a hory podobat se budou rozcupované vlně.

Tehdy ten, jehož skutků váha bude těžká,

se octne v blaženém žití,

zatímco ten, jehož skutků váha bude lehká -

Propast bude jeho mátí.

Víš ty vůbec, co je to Propast?

Oheň planoucí!

Vy rádi v rozmnožování jmění soupeříte,

pokud hroby nenavštívíte.

Však pozor! Brzy poznáte!

A znovu pozor! Brzy poznáte!

Však pozor! Kéž zřetelným poznáním poznáte,

a věru oheň planoucí uzříte

a potom vskutku okem jistým jej spatříte

a posléze v ten den na blahobyt tázáni budete!

Při osudu!

Věru že člověk spěje v záhubu!

Kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali a vzájemně se k pravdě a neochvějnosti nabádali.

Běda každému pomlouvači, jenž na cti utrhá,

který bohatství hromadí a stále je počítá,

a že jmění jeho jej učiní nesmrtelným, se domnívá!

Pozor však, vždyť věru bude uvržen do Drtící!

Víš ty vůbec, co je to Drtící?

Boží oheň zažehnutý,

až k srdcím šlehající

a nad nimi se v klenbu pojící

a jak sloupy protažené stojící.

Neviděls, jak naložil Pán tvůj s lidmi slona?

Což neobrátil úklad jejich ve zmatky

a neposlal na ně v hejnech ptáky,

kteří po nich vrhali oblázky z hlíny pálené,

a učinil, že podobnými byli slámě ohryzané?

Pro soudržnost Kurajšovců,

pro soudržnost jejich, když připravuji zimní a letní karavanu,

nechť slouží chrámu tohoto Pánu,

jenž nasytil je a ochránil před hladem

Co soudíš o tom, jenž nazývá náboženství lží?

To je ten, jenž sirotka odhání

a k nakrmení chudáka nepobízí.

Běda těm, kdož při modlení

modlitbu svou se nestarají,

kteří chtějí být jen viděni

a dávat podporu odmítají.

Hojnosti, dali jsme ti věru plnou míru,

modli se proto k svému Pánu a přinášej mu obětinu!

Vždyť ten, jenž nenávidí tě, bez mužských potomků je věru!

Rci: "Nevěřící!

Já nebudu uctívat to, co vy uctíváte,

a vy nejste ctitelé toho, co já uctívám,

a já nejsem ctitelem toho, co vy jste uctívali,

a vy neuctíváte to, co já uctívám.

Vy máte své náboženství a já své náboženství mám."

Až vítězná pomoc Boží přijde, až spěch se dostaví

a uvidíš lidi vstupovat houfně v náboženství Boží,

pak oslavuj chválou Pána svého a pros jej o odpuštění, vždyť On věru ke kajícníku je milostivý!

Zhyňte obě ruce Abú Lahaba, a zhynul již i on!

A nebylo mu k ničemu jmění jeho ani to, co si vysloužil,

však hořet bude v ohni plném plamenů on

i žena jeho, jež dříví palivové nosí

a jíž kol hrdla provaz z vláken palmových visí.

Rci: "On Bůh je jedinečný,

Bůh sám o sobě věčný.

Neplodil a nebyl zplozen

a není nikoho, kdo je mu roven."

Rci: "Utíkám se v ochranu Pána záře jitřní

před zlem Jeho stvoření,

před zlem temnoty, když se šíří,

před zlem žen, jež do uzlů prskají,

před zlem závistníka, když závidí!"

Rci: "Utíkám se v ochranu Pána lidí,

vládce lidí,

Boha lidí,

před zlem našeptavače pokradmého,

jenž našeptává do hrudi lidí,

ať již je z džinů či z lidí!"