Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

Až slunce bude svinuto,

až hvězdy pohasnou,

až hory se z místa pohnou,

až březí velbloudice bude zanedbána

a divoká zvířata shromážděna,

až moře se povaří

a duše až se spáří,

až zaživa pohřbená bude tázána,

pro jakou vinu byla utracena,

až svitky budou rozvinuty

a nebe bude staženo

a peklo rozpáleno

a zahrada rajská přiblížena,

tehdy duše každá, co vykonala, pozná!

Hle, přísahám při planetách zpět se vracejících,

spěchajících a mizejících,

při noci, když v temno se halí,

při jitru, když dechu nabírá,

že toto věru slova jsou posla vznešeného,

silou vládnoucího u Pána trůnu mohutného,

poslušnost nalézajícího a spolehlivého!

Váš druh není džiny posedlý blázen

a vskutku jej viděl na obzoru jasném -

a není skoupý o nepoznatelném!

A nejsou to slova satana prokletého!

Kam tedy odcházíte?

Vždyť toto slouží jen lidstvu k připomenutí,

těm z vás, kdo přejí si po stezce přímé jíti.

Však přát si toho nebudete, pokud Bůh, Pán lidstva veškerého, nebude chtíti!